Český strakáč (ČS)

D: Kleinschecken

Vznik plemene

Přesné okolnosti vzniku českého strakáče se dnes již nedozvíme, publikující autoři se však rámcově shodují, že český strakáč má své kořeny ve stájových králících chovaných v 19. století na českém venkově. Jaroslav Dražan popisuje původ českého strakáče ve své knize Králík český strakáč následovně: 4 „Český králík stájový se choval na českém venkově od dob pradávných, ovšem způsobem naprosto neracionelním. Ubozí tito králíci byli vlastně trpěni jen ve chlévech pod dobytkem, nikdo se o ně nestaral, nikdo je zvlášť nekrmil, sebrali si jen, co utrousil dobytek, nikdo nekontroloval jejich plemenitbu, byli to prostě vyděděnci bez významu, kteří sloužili někde jako libůstka, jinde jako hračka hospodářovým dětem nebo čeledi. Maso jejich požívali lidé jen nejchudobnější, u mnohých byl k němu pociťován odpor s pověsti, že prý se stájoví králíci páří s potkany a krysami. Jejich maso nemělo také valné ceny, protože bylo prosyceno zápachem močůvky a zkaženého vzduchu, který byl nucen králík, chovaný pod dobytkem, stále vdechovati. Králíci tito se pářili volně a samozřejmě krevně, kterýmžto vlivem dostávali nejrůznější zbarvení. Tak se našli ve stájích králíci jednobarevní, žlutí, zaječí, modří, bílí, dále pak s částečně podobnou kresbou králíka holandského i různí strakáči, mezi nimi též černobílí. Tito černobílí strakáči dostávali při vybíjení většinou milost, neboť mezi venkovským lidem panovala domněnka, že černobílí strakatí králíci vypuzují ze stájí potkany. Strakáči tito se stále více rozšiřovali a vlivem krevní plemenitby se jejich strakatá barva asi ustálila. Původní strakáči neměli ovšem žádnou určitou kresbu, někteří byli strakatí méně, jiní více, někteří měli motýlka, jiní byli bez něho, část z nich měla místo úhoře celý hřbet bez bočních kreseb apod. To jsou tedy praotcové našeho ČS s ustálenou kresbou.“ 5 Ze staré králíkářské literatury dále víme, že první písemná zmínka o strakatých králících se objevuje roku 1863 v článcích spisovatele J. Vřesnického. Až do začátku 20. století ale nebyli tehdejší čeští strakáči cílevědomě šlechtěni. Po roce 1903 inicioval nestor českého králikářství Jan V. Kálal osvětu ve šlechtění černobílých strakatých králíků. Až do roku 1910 byl původní český strakáč výsledkem zušlechťování pouze tuzemských zvířat bez použití krve anglických či německých strakáčů, kteří na našem území nebyli chováni. Tito první, tzv. „Kálalovi strakáči“, se v chovech udrželi do 1. světové války. Jednalo se o králíky menší až prostřední velikosti, spíše kratší a zavalitější, jemné kostry, širší a kratší hlavy s krátkými a vzpřímenými slechy, s přiléhavou a jemnou srstí, nenáročné, odolné, plodné a živého temperamentu. Původní hmotnost stájových strakáčů 2- 3 kg byla výběrem a lepšími životními podmínkami zvýšena na 3 – 4 kg. Kresba Kálalových strakáčů byla nevyrovnaná. Králíci vyhovovali nejvíce v kresbě hlavy, boční kresba byla slitá, často plášťová a úhoř začínal daleko za zátylím a často nedosahoval až k pírku. Spolu s nově vznikajícím plemenem lze registrovat první snahy o sdružování jeho chovatelů. V době kolem roku 1908 se utvořila skupina chovatelů kolem „Prvního moravského králikářského spolku“ se sídlem ve Zborovicích na Moravě, kteří chtěli chovat strakatého 6 králíka, zvaného „křížáka“, kdy kresba tvořila tak zvaný kříž. Později chtěli jiní chovatelé, seskupení okolo přítele F. Urbáška a časopisu “Moravský králikář“, chovat tak zvané „moravské strakáče“. Ani jedna z těchto iniciativ se však dlouhodobě neujala. Přibližně od roku 1910 byly zejména v pohraničních okresech patrné snahy chovatelů křížit původní české strakáče o hmotnosti 3 – 4 kg s německými obrovitými strakáči mnohdy přesahujícími hmotnost 5 kg. Tímto křížením docházelo k postupnému stírání znaků mezi oběma plemeny. Po první světové válce se o chov původního typu českého strakáče snažili zejména přátelé Emil Hála a D. Rozkošný (jednalo se o tzv. typ strakáče Hály-Rozkošného, pro který S. Komzák navrhoval roku 1921 název český regenerovaný strakáč), ale postupně v českých chovech převládli němečtí obrovití strakáči, se kterými byli ti původní čeští hojně kříženi.

Barevné rázy

- černý (CSč) - modrý )ČSm) - havanovitý (ČShav) - žlutý (ČSž) - madagaskarový (ČSmad,ČSDu) - divoce zbarvený (ČSdiv) - železitý (ČSžel) - želvovinový-isabella (ČSželv) - činčilový (ČSči) - černožlutý (ČSčž) - modrožlutý (ČSmž)

1. Hmotnost

Ideální hmotnost 3,30-4,00 kg

hmotnostni_prirustky_cs.xls

2. Tvar

požadavky udávají - tvarové požadavky na jednotlivé části těla králíka. V této pozici se posuzují kritéria:

a) průběh hřbetní linie

Hřbetní linie začíná u prvního krčního obratle a končí u kořene pírka. Má být ladná, na zadní partii těla pěkně zaokrouhlená. V zátylku nesmějí být zřetelné lopatky.

přípustné vady

-mírně vystouplé lopatky

-mírně prohnutý hřbet

-náběh na kapří hřbet

-náběh na sraženou záď

-mírné nebo výrazné hrboly kyčelních kostí převyšující kost křížovou

nepřípustné vady

-silně vystouplé lopatky(výluka)

-silně prohnutý hřbet (výluka)

-vysloveně kapří hřbet (výluka)

-vysloveně sražená záď (výluka)

-deformace páteře (výluka)

b) poloha končetin

Hrudní končetiny musejí být rovné, jejich nášlap má být tzv.“kočičí. Délka a síla hrudních končetin jsou součástí „typu“ . Pánevní končetiny musejí být rovné, chodidla těsně k tělu přilehlá, s polohou rovnoběžnou k tělu, kyčle mají těsně přiléhat k trupu. Při správné poloze všech končetin by se břišní linie neměla u velké většiny plemen dotýkat podlahy.

přípustné vady

-mírný prošlap hrudních končetin

-náběh na kravský postoj pánevních končetin(chodidla nejsou rovnoběžná s trupem, mírně odstouplé kyčle)

-poněkud křivé hrudní končetiny

nepřípustné vady

-silný prošlap hrudních končetin (výluka)

-vysloveně křivé hrudní končetiny(výluka)

-vysloveně vybočený postoj pánevních končetin(výluka)

-silně vystouplé kyčle(výluka)

-sudovitý postoj hrudních končetin (výluka)

-vybočený postoj hrudních končetin(výluka)

-křivý prst (výluka)

-zlomený prst na kterékoliv končetině(neklasifikován)

-chybějící dráp(neklasifikován)

-zlomená končetina(neklasifikován)

-prokazatelně křivá končetina hrudní i pánevní(výluka)

c) poloha pírka

Pírko musí být rovné, vztyčené, přilehlé k tělu ve směru páteře.

přípustné vady

-vleklé pírko

-hravé pírko

-poněkud kratší, avšak nedeformované

-zčásti nehybné(drátěné),ale rovné pírko

-zčásti měkké(neovladatelné),avšak rovné pírko

-ojedinělé zbytnělé obratle(bulky) na jinak rovném pírku

nepřípustné vady

-trvale jednostranně nesené šikmé pírko (výluka)

-velmi krátké pírko(neklasifikován)

-zhmožděné pírko s výjimkami uvedenými v přípustných vadách(neklasifikován)

-zlomené pírko-po zlomení pohyblivé a nezhojené(neklasifikován)

-křivé pírko(výluka)

-zlomené, křivě srostlé pírko(neklasifikován)

-chybějící pírko(výluka)

d) kůže králíka

Kůže má pružně, avšak pevně přiléhat na všech částech těla králíka. Nemá nikde tvořit řasy, záhyby nebo převisy

přípustné vady

-volnější kůže na kterékoliv partii těla králíka

-u samic velkých a středních plemen nepatrně šikmý lalok

-u samic velkých a středních plemen lalůček, menší i výraznější lalok

-větší oříšek u samců velkých a středních plemen

-u samců velkých a středních plemen nepatrný náběh na lalůček

nepřípustné vady

-silně volná kůže na břiše, bocích a zadní partii(výluka)

-dvojitý lalok u všech plemen(výluka)

-kalhoty (výuka)

-vysloveně šikmý lalok (výluka)

- u samců všech plemen lalůček(výluka)

e) vnější pohlavní orgány

Vnější pohlavní orgány mají být výrazné a nedeformované. U samců mají varlata co nejvíce přiléhat k tělu.

přípustné vady

-mírně vleklá varlata

-mírný rozštěp pyje sahající nejvýše do poloviny délky pyje

nepřípustné vady

-chybějící varle nebo varlata(výluka)

-chybějící šourek (výluka)

-vysloveně vleklá varlata-vysloveně ochablý šourek (výluka)

-dvojpohlavnost(výluka)

-rozštěp pyje, sahající přes polovinu délky pyje (výluka)

-deformace vnějších pohlavních orgánů samic (výluka)

-veškeré ostatní deformace a naprostá nevýraznost vnějších pohlavních orgánů (výluka)

3. Typ

Tělo je válcové, zavalitější s krátkým krkem, avšak jemnější kostry. Hlava je krátká a široká. Končetiny jsou středně dlouhé, takže má králík středně vysoký postoj. Uši jsou masité, dobře osrstěné, na koncích pěkně zaoblené. Jejich délka je 10,5 až 11 cm.

Přípustné vady

- užší a delší hlava

- hlava bez zřetelného pohlavního výrazu

- mírně rozkleslé uši

- náběh na klopení jednoho ucha

- široké nasazení uší

- mírná deformace uší u kořene

- uši kratší než ideální délka

- háčkování uší u velkých a středních plemen v teplých obdobích

- měkké konce uší s mírnými záhyby

- mírně zašpičatělé uši

- slabší osrstění uší u všech plemen

- slabší stavba uší

- mírné odchylky od ideální délky uší

- menší odchylky od požadovaného typu těla a hlavy

- poněkud hrubší kostra

- příliš krátké, hrubé nebo dlouhé končetiny

Nepřípustné vady

- vysloveně dlouhá a uzká hlava (výluka)

- štičí hlava (výluka)

- zcela chybějící pohlavní výraz u dospělých samců (výluka)

- vysloveně dlouhý, protažený typ těla (výluka)

- klopené ucho ( výluka)

- vysloveně rozkleslé uši ( výluka)

- silná deformace uší u kořene,zarostlé sluchovody ( výluka)

- výrazné odchylky od ideální délky uší delší než 12,5 cm a kratší než 9 cm( výluka)

- chybějící část ucha ( neklasifikován)

- poranění ucha po očkování(otvory v uších),které narušují celkový vzhled zvířete (neklasifikován)

- silně zduřené ucho po očkování (neklasifikován).V obouch případech je možno použít doložku chovu schopen pokud zvíře nevykazuje nepřípustnou vadu.

4. Srst

Srst je hustá v podsadě s pravidelně rozmístěnými, nepříliš dlouhými elastickými pesíky. Délka srsti je asi 2,5 cm

Přípustné vady

- řidší srst

- nepružné a nepravidelně rozmístěné pesíky

- menší odchylky od stanovené délky srsti

Nepřípustné vady

- srst téměř pod podsady (výluka)

- velké odchylky od stanovené délky srsti (výluka)

5. Kresba

Kresba se skládá s kresby hlavy a kresby ostatního těla. Kresbu hlavy tvoří nosní kresba čili motýlek, skráňové skvrny, oční kroužky a zbarvení uší. Kresba ostatního těla se skládá z úhoře, boční kresby a zbarvení povrchu pírka. Motýlek se skládá ze dvou skvrn rozložených po obouch stranách nozder, zasahující obrubu spodního pysku a nazývají se křídla. Uprostřed nosu se spojují a tvoří zaokrouhlený výběžek zvaný trn. Oční kroužky jsou stejnoměrné, dobře uzavřené, asi 1 cm široké. Skráňové skvrny jsou situovány pod očními kroužky a nesmějí s nimi splývat. Nesmějí být rovněž spojeny s motýlkem a jsou asi 1 cm2 velké. Kruhovému tvaru skráňových skvrn dáváme přednost. Uši jsou zcela zbarvené a mají být u kořene ostře ohraničeny od bílého základu na čele. Úhoř tvoří asi 1,5-2 cm široký barevný pruh, táhnoucí se souvisle od zátylku ke kořeni pírka po celém hřbetě.. Vrchní část pírka je rovněž zbarvena. Boční kresba se skládá z jemných barevných skvrn po obouch stranách zadní partie těla. Skvrny mají být symetricky rozložené, nemají se vzájemně dotýkat a nemají se rovněž dotýkat úhoře. Ideálně by mělo být na každé straně 3-5 skvrn.

6. Barva bílého základu,barva kresby

U všech barevných rázů je základní barva čistě bílá a to jak v krycím chlupu, tak v podsadě. Barva kresby:

ČSč - barva je sytě černá, lesklá jako u Al, bez býlích nebo jinobarevných chloupků. Podsada je modrá. Oči jsou hnědé, tmavšího odstínu, vousy pigmentované, drápy bílé.

ČSm - barva je modrá, o něco světlejší než u Vm, bez bílých nebo jinobarevných chloupků. Barva podsady je šedomodrá, světlejšího odstínu. Oči jsou tmavěji šedomodré, vousy pigmentované, drápy bílé.

ČShav - barva je hnědá, bez bílých nebo jinobarevných chloupků. Podsada je šedomodrá. Oči jsou hnědé, vousy pigmentované,drápy bílé.

ČSž - Barva odpovídá barvě Sž bez stříbřitosti, přednost však dáváme barvě odpovídající Nč bez bílých, černých nebo jinobarevných chloupků. V očním kroužku je velmi úzký světlejší až šedobílý proužek. Barva podsady je nažloutlá až slabě načervenalá. Oči jsou hnědé, vousy pigmentované,drápy bílé.

ČSmad - Barva odpovídá barvě Du (Barva krycího chlupu je žlutohnědá až žlutočervená.Na této barvě se rozprostírají velmi tmavě hnědé pesíky,které tvoří velmi jemný,slabě sazovitý závoj) bez bílých chloupků. Barva podsady jako u Du (Podsada má být pokud možno výrazně žlutočervená.Má zasahovat až ke kůži.Na místech kamzičích znaků má podsada barvu krémovou,v žádném případě namodralou).Oči jsou hnědé, vousy pigmentované,drápy bílé.

ČSdiv -Barva odpovídá některému ze 3 stupňů div.zbarvení jak je popsáno u BO. Tomu odpovídá i barva podsady, mezibarva.Oči jsou hnědé, vousy pigmentované,drápy bílé.

ČSžel - Barva odpovídá železitému zbarvení jako je BOžel. Vousy pigmentované,drápy bílé.

ČSželv - Barva odpovídá madagaskarovému zbarvení,avšak na místě černých chloupků jsou modré chloupky bez bílých.Oči jsou tmavěji šedomodré, vousy pigmentované, drápy bílé.

ČSčž - všechny kresebné znaky musejí být dvoubarevné, tj. musejí být složeny z barvy černé a žluté. Vyjimkou jsou skráňové skvrny,které mohou být jednobarevné. Kresebná barva je lesklá, sytě černá a žlutá s oranžovým nádechem. Žádná z těchto barev nemá odsahovat bílé nebo jinobarevné chloupky.Oči jsou hnědé, vousy pigmentované,drápy bílé.

ČSmž - všechny kresebné znaky musejí být dvoubarevné, tj. musejí být složeny z barvy modré a žluté. Vyjimkou jsou skráňové skvrny,které mohou být jednobarevné. Kresebná barva je lesklá, sytě modrá a žlutá s oranžovým nádechem. Žádná z těchto barev nemá odsahovat bílé nebo jinobarevné chloupky.Oči jsou hnědé, vousy pigmentované,drápy bílé.

ČSči - Barva odpovídá činčilovému zbarvení jako u Čm.Vousy pigmentované,drápy bílé.

7.Péče a zdraví

K péči chovatele o zvíře patří především čistota zvířete a pak příprava na výstavu.

Uši musejí být řádně vyčištěné,prosté ušního mazu.Do této pozice patří tenké znečištění spodků končetin(nášlapové plochy).Rovněž musejí být vyčištěny pohlavní koutky a vykartáčovaná srst.Drápy králíka musejí být zkráceny tak,aby nepřesahovaly srst,ale aby nedocházelo ke zranění.Drápy musejí být řádně očištěny bez jakéhokoliv nánosu trusu.Nedostatky v péči musí posuzovatel zaznamenat do pozice 7“Péče a zdraví. Tyto nedostatky mají vliv na bodové ohodnocení. Pokud je na zvířeti zřejmá celková nedostatečná péče chovatele,nebude takové zvíře posuzováno a na oceňovací lístek se napíše výrok „neklasifikován“ s poznámkou „zvíře pro výstavu zcela nepřipraveno“. Znečištění srsti králíka od moči,prachu nebo z výběhu se trestá v páté respk. šesté pozici podle bodovací stupnice daného plemene. K péči chovatele náleží i čitelné tetování.jak o tom hovoří registrační řád.V době výstavy musí být tetovaní čitelné bez stop po tetovací barvě.Pokud je tetování zcela nečitelné,zůstane králík neklasifikován s poznámkou „nečitelné tetování“ a pokud je králík jinak v pořádku,připíše se na oceňovací lístek i doložka „po opravě tetování chovu schopen“.Drobné závady v tetování,např.převrácená čísla záměna uší a pod. se zaznamenají do pozice 7“Péče a zdraví“.V případě že nelze z tetování identifikovat jedince případně jeho stáří,zvíře je neklasifikováno.Zjistí-li posuzovatel,že totování zcela zjevně neodpovídá stáři králíka,daného jedince neklasifikuje.Každá výše uvedená odchylka od požadavků v oblasti péče,resp. v přípravě králíka na výstavu se trestá srážkou 0,5 bodu.

Zjevné příznaky nemocí musí posuzovatel konstatovat a zaznamenat do příslušné rubriky oceňovacího lístku.Zvýšenou pozornost musí věnovat chorobám přenosným(nakkažlivým) a chorobám dědičným.Přesnou diagnozu nelze však po posuzovateli požadovat, to přísluší jen veterinárnímu lékaři.

Všeobecně platí pro posuzovatele:

-mírně slzící oko poznamenat do oceňovacího lístku a zvíře klasifikovat

-silně slzící oko nebo oči“neklasifikován“,po event.vyléčení chovu schopen,

-ušní svrab:“neklasifikován“ po vyléčení chovu schopen,zvíře ihned odstranit z výstavy

-cizopasníci vnější i vnitřní “neklasifikován“ zvíře ihned odstranit z výstavy

-infekční rýma nebo podezření na rýmu: neklasifikován zvíře ihned odstranit z výstavy

-nadmutí:„neklasifikován“ po event.vyléčení chovu schopen

-padoucnice: „výluka“

-poruchy neurologické(ochrnutí,třesavka apod.) „výluka“

-rybí oko „výluka“

-oční zákal „výluka“

-chorobně vypouklé oko „výluka“

-vpadlé oko: „výuka“

-výrůstky na očích: „výluka“

-tzv.třetí víčko:„výluka“

-jiné deformace očí:„výluka“

-zduřelé pohlaví(event.syfilis):„neklasifikován“ po event.vyléčení chovu schopen.

-otevřené rány všeho druhu:„neklasifikován“ po event.vyléčení chovu schopen.

-deformace kostry:„výluka“

-přerůstání zubů:„Výluka“

-hnisavé nádory,pokud nejsou příznakem myxomatózy:„neklasifikován“ po event.vyléčení chovu schopen.

-zjevné příznaky myxomatózy:„výluka“zvíře odstranit z výstavy

-katar horních cest dýchacích:„neklasifikován“ po event.vyléčení chovu schopen

-otlaky,tj.menší holá místa na chodidlech hrudních a pánevních končetin,pokud nejsou otevřené:poznamenat na oceňovací lístek a zvíře klasifikovat bez nároku na udělení cen.

-otlaky otevřené:„výluka“

-slepota„výluka“

-kýla:„neklasifikován“

-zhojená poranění kdekoliv na těle(mimo pírko)která zhoršují celkový dojem zvířete„neklasifikován“

Při všech ostatních příznacích chorob,platí výrok „neklasifikován“ s uvedením příznaků.

Zdroj

Ing Josef Zadina-Vzorník králíků

http://www.klubceskystrakac.estranky.cz/clanky/almanach/almanach.html- Klub chovatelů ČS

cesky_strakac_cs.txt · Poslední úprava: 2015/11/26 05:55 autor: franta
 
Kromě míst, kde je explicitně uvedeno jinak, je obsah této wiki licencován pod následující licencí: CC Attribution-Noncommercial-Share Alike 3.0 Unported
Recent changes RSS feed Donate Powered by PHP Valid XHTML 1.0 Valid CSS Driven by DokuWiki